Laco Teren

Raná fáze jeho tvorby je charakteristická citací symbolů socialistického realismu (nejrůznějších zemědělských a průmyslových strojů), které v jeho expresivním velkoformátovém podání (typickém pro západní pojetí malby) značí rozkol s vládnoucí socialistickou propagandou.

Postupem let vytvořil svou vlastní symboliku tematizující banalitu, konzum a kýč, které stále ve větší míře pronikaly do společnosti. Inspirace nejbližším okolí utváří stejně jako kdysi i jeho současný záběr témat, kdy s nádechem surrealismu zapojuje do celku obrazu na první pohled zdánlivě nesourodé prvky ve snaze zachytit jedinečnost světa, který nás obklopuje. Využívá různé materiály jako keramiku, mramor nebo sklo, z nichž vytváří prostorové objekty. Zpracováváním figur a portrétů odkazuje dál hlouběji do své paměti. Přitom záměrně vychází z kánonu malování ikon a románských hlav starozákonních králů, které objektivizují tvář do jejich základních prvků. Narušením symetrie v důsledku nepřesnosti oka reflektuje proměnu vidění v dějinách, která je v současnosti zcela závislá na technickém pokroku a nových médiích. Návrat ke kořenům jako by se odrážel v jeho klasickém přístupu k zátiší, které maluje podle předloh, jež si sestaví v ateliéru. Ve výsledku ovšem jde o zcela originální autorova zátiší zdůrazňující bohatost forem a tvarů rostlinného světa, který se volně a s lehkostí autorovi vlastní mísí se světem lidí. Integrální součást děl představují jejich názvy, které jdou za jejich běžný rámec sdělení a společně vytvářejí jeden celek.