Database

László Mulasics

László Mulasics

Born October 12 1954, Magyarország
Died July 16 2001, Magyarország

(Borbála Kálmán)


Not in map

1980

Studoval malbu na Maďarské umělecké vysoké škole u Jánose Blaskiho. Po absolutoriu zde pokračoval v postgraduálním studiu.

1985

Lóránd Hegyi připravil výstavu Új Szenzibilitás (Nová senzibilita) v budapešťské Fészek Galéria, na níž se představili experimentující umělci. Do tohoto okruhu patřili autoři tvořící po vzoru tzv. transavantgardy, jak je nazval Axhile Bonito Oliva, nebo podle německé nové vlny Helfige Malerei. Namísto označení nové kategorie stylu šlo spíše o vyjádření spojení subjektivního přístupu a nových malířských technik i experimentů s materiálem. Nejen starší generace umělců ale také mladí autoři se sdružili kolem spolku vzniklého u uskutečněných řady výstav Új Szenzibilitás, kam patřil i László Mulasics. V době konání třetí výstavy byl ještě studentem. Na výstavě “Három generáció magyar művészei” (v Grazu) vystavoval mimo jiné s Imre Bakem, Ákosem Birkásem, El Kazovszkijem, Istvánem Nádlerem nebo Jánosem Szirtesem. Již v raných pracích lze poznat jeho experimentální přístup, kdy jednotlivé vrstvy barvy spojoval s jinými zajímavými materiály, často již od vlastních základů obrazu.

1986

Új Szenzibilitás IV. poslední z cyklu výstav, které: "chtějí ukázat divákům novo-subjektivní snahy a zároveň se snaží definovat základy nových uměleckých přístupů. Naším cílem bylo taktéž poukázat na maďarské umění ve vztahu k umění obecně v duchu "nové senzibility", "radikálního eklekticismu", "heftige Malerei" anebo "subjektivního historismu". (Lóránd Hegyi v úvodu k výstavě Új szenzibilitás IV) Zúčastnil se XXI. Steinmarkt Mezinárodních týdnů malby v Grazu, což se odrazilo v jeho tvorbě. Na místo dřívější figurálních kompozic začal vytvářet strukturální experimenty, v nichž nalezl nový způsob vizuálního vyjádření a uplatnil v nich geometrické linie. Nepřestal experimentovat ani na poli materiálů (při malbě používal např. uhlí), díky čemuž se jeho obrazy stávaly více plastické.

1987

"I když se Mulasovics stal významným zástupcem maďarské expresivní malby v celé Evropě, nechtěl zůstat ve stínu tohoto neosobního mezinárodního proudu a vytvořil si svůj osobitý styl, v němž uplatnil nové tvarosloví, které se stalo stěžejní pro jeho pozdější tvorbu. Využíval možnosti expresivní malby, avšak namísto ovlivnění tímto stylem si začal více přizpůsobovat jeho znaky svým vlastním potřebám." (Földényi 2002, str. 27) Získal stipendium města Salzburg. Tato událost se ukázala být milníkem v jeho tvorbě. Seznámil se tehdy s technikou enkaustiky, jež se stala hlavní technikou, kterou používal až po své smrti. V rámci několika let se zabýval vývojem techniky, až si ji nakonec zcela osvojil. První z děl, v němž uplatnil techniku enkaustiky, se váže právě k jeho stipendiu.

1988

V této době Mulasics začal vytvářet komplexnější celky, v nichž byly kompozice mnohem více strukturovány a narůstal v nich rovněž počet barevných vrstev. V rámci barev používal také zlato a stříbro a vedle šplíchanců a rytí zapojoval také různé techniky koláže.

1989

Získal vyznamenání Smohay, které představovalo významné ocenění tehdejší doby pro mladé umělce. Mulasicsova díla reflektují jím prováděné experimenty, v nichž využíval zcela originální materiály. Motivem obrazů se staly pradávné symboly i architektura archaických kultur, jež se mísí s jejich transcendentálním významem a odkazují také na alchymii.

1990

V rámci stipendijního pobytu DAAD v německém Worspwede, kde Mulasics podrobně rozvinul svůj svět motivů, se poprvé objevily také astronomické motivy. V tomto roce pracoval hlavně s papírem, charakteristickým rysem se stala zejména jeho bohatá povrchová úprava. Motivy zůstaly figurální, přestože byly součástí abstraktních kompozic. Svou vyzrálou tvorbu s bohatým repertoárem technik doplnil navíc o foto-printy a reprodukce, které vkládal do primárně voskové techniky.

1991

Stáhnul se do ústraní. Díla vytvářená v této době charakterizuje černá barva jen s několika málo motivy, které jsou spíš symbolem uprostřed obrazů. Zlatá a stříbrná barva byla nadále nedílnou součástí maleb, ale téměř úplně se z nich vytratila figura, kterou zastoupila v dominantní míře geometrie.

1994

Aktivně se zúčastňuje výstav, například v Tokiu. Do jeho obrazů se pomalu vrací figura v podobě ornamentu nebo jako nositel kunsthistorických odkazů. Vedle nového typu motivů v malbě používá také písmo a texty, taktéž v roli znaků uvnitř kompozice.

1997

Lóránd Hegyi píše: "Mulasicsova nová díla jsou postavena na kontrastu nepřekonatelné smyslnosti, bohatosti povrchových úprav a definitivního zjednodušení, až banální chudosti forem. Zdrženlivá erotika povrchu okouzluje: malíř otevírá široké obzory pro emocionální vcítění se, náladám, dobrodružstvím očí."(Hegyi 1997, str. 3) V Mulasicsových obrazech je čím dál tím více přítomna metafyzika, barevnost a kompozice se zdá být bohatší než kdykoli jindy. Z poslední třetiny devadesátých let zbylo nespočet skic, které se staly předlohou jeho plánovaných obrazů, včetně počítačových souborů.

2001

Mulasics nečekaně tragicky zemřel na následky nehody. Po jeho smrti bylo uspořádáno několik výstav na počest jeho památce, také v Kiscelli Múzeum. Attila Rum souhrnně popisuje v katalogu této výstavy dílo Mulasicse pomocí různých klíčových slov, jako "shrnutí dovedností": enkaustika, motiv, sekvence, motivy stěhování/putování: jelen, gryf, pes, kůň, gyroskop, bílý granát, most, interference

Muzeum umění Olomouc 2011-2021