Místo činu: Pécsi Műhely│Maďarské akční umění ze sbírek Balázse Szluky a Muzea umění Olomouc

Více než stovku děl od pěti členů maďarské skupiny neo-avantgardních umělců Pécsi Műhely (Károly Halász, Ferenc Ficzek, Károly Kismányoky, Sándor Pinczehelyi a Kálmán Szijártó) představuje výstava v Muzeu umění Olomouc. Návštěvníci se mohou těšit na fotografickou dokumentaci akcí skupiny, které zahrnují jak osobní performance, tak i skupinové projekty a happeningy. Dobovou atmosféru pak dotvářejí objekty Karoly Halásze a také záznamy akcí, přepsané z dobových videokazet.

Pécsi Műhely ve volnějším překladu Péčská dílna, přesněji Pětikostelecká dílna, působila v Pécsi v letech 1969–1981. Název skupiny byl odvozen zčásti z názvu dílny, která ve městě pracovala v 19. století na rekonstrukci katedrály, zčásti pak název vyjadřoval obdiv k fenoménu Bauhausu, uměleckého učiliště, na kterém vyučovala anebo studovala řada maďarských avantgardních umělců.

Členy Péčské dílny spojuje také „umělecké učiliště“, respektive Střední umělecká škola. Ta sehrála zásadní roli v oblasti výchovy maďarského uměleckého dorostu. Působila zde řada místních umělců jako János Bizse, Ferenc Lantos, Diana Zs. Kovács-Bizse. Klíčovou roli pro Pécsi Mühely měl malíř Ferenc Lantos, který v ateliéru užitého umění vychoval budoucí členy této umělecké skupiny a také například Tamáse Aknaie, pozdějšího historika umění. 

První skupinové vystoupení těchto mladých umělců se uskutečnilo v roce 1969 a následující rok pak jejich výstava putovala po dalších místech Maďarska. Její reprízy se uskutečnily například v Budapešti či Miškolci.

Nejen z podnětů svého učitele Ference Lantose, ale také na základě impulsů o generaci mladšího historika a kurátora umění Lászla Beka, který byl od konce šedesátých let minulého století vedoucí osobností maďarského neo-avantgardního a konceptuálního umění, se členové skupiny Pécsi Műhely konfrontovali s aktuálními uměleckými trendy ve střední i západní Evropě. A to v celé šíři dobově aktuální problematiky tedy od neo-konstruktivního umění, přes konceptuální přístupy až po akční umění, zahrnující happeningy, performance, body art a land art. Členové skupiny však vždy respektovali východiska pramenící z domácí tradice meziválečného konstruktivního a avantgardního umění, které se pokusili přetvářet do soudobého vizuálního jazyka.